Praha se rozrůstá

Roztroušené domy a komunity se začaly sjednocovat. Osady, vsi a dvorce se spojovaly se zástavbami tržiště, až se najednou naproti Pražskému hradu vylouplo skutečné město (první pražské město) – Staré Město. Před útoky bylo chráněno hradbami, jež jej obklopovaly kolem dokola. Dnešní Malá Strana se datuje od 13. století, kdy ji založil Přemysl Otakar II. A tak to pokračovalo dál a dál, město se rozrůstalo, stále více osad a obyvatel se stěhovalo do tohoto koutku země, jako by stvořenému pro nerušený a klidný život. Ve 14. století vznikly Hradčany, poté Nové Město. Jako hladová saň se Praha rozlézala na všechny strany a pohlcovala menší obce, domky a tržnice. V 18. století „bylo pozřeno“ i Židovské Město, jež bylo tehdy nazváno na počest císaře, jehož jméno neslo, Josefovem. V 19. století se pražská předměstí měnila v samostatná města. Nastal tak přerod, kdy se z mladého a relativně nezkušeného mláděte, stane plnohodnotný člen rodiny. Tak tomu bylo i zde. Z osad se staly města, jež se chtěly přidružit ke své „Matce“, ale dlouhou dobu tomu bránily právě hradby, jež byly určeny na ochranu před nepřáteli. Nakonec byl problém vyřešen, a tak se roku 1883 k Praze připojil starobylý Vyšehrad, později Holešovice a Libeň.