Praha 1918 až dnes

Sedmapadesátka

Největší přírůstky zaznamenala v roce, kdy vznikla Československá republika. Každý si jistě pamatuje slavný rok 1918, kdy jsme si podali ruce se slovenskými bratry. Byl přijat zákon, jímž 1. ledna 1922 vznikla tzv. Velká Praha. A tak se obyvatelé Karlína, Kobylis, Vysočan, Smíchova, Hlubočep, Vinohrad, Vršovic, Žižkova a mnoha dalších stali právoplatnými „Pražany“. Dnes se město dělí do mnoha částí. Pokud byste se je rozhodli spočítat, trochu vám napovím – je jich přesně sedmapadesát.

Praha se rozrůstá

Z počáteční zemní výměry již toho moc nezbylo. Jak by také mohlo, když její lačné prsty sahají dál a dál. Nic pro ně neznamenají přírodní překážky; poradí si s nimi. Nepřízeň počasí? Co je to. Nic, co by jí zajímalo. Jen dál a dál, co nejvíc se rozprostřít a zabrat tak potřebnou plochu pro všechny, kteří by se tu chtěli usadit. Dávno již hradby a obrovité brány, které můžete vidět v jejím nitru, netvoří okrajové části. Nyní se posunuly směrem ke středu a tvoří tak historickou a památkovou část, kterou chodí turisté obdivovat a kochat se jejími krásami, i když by je ani v duchu nenapadlo, že by také mohli sloužit jinému účelu než k focení a úžasu.

Praha dnes

Taková je Praha dneska. Hladová, krvelačná a dravá. Jako jedno z velkých měst si může dovolit to, co by se malým ani nesnilo. U ní se toho dá hodně přehlédnout, bohužel někdy i v těch horších souvislostech, ale stále je to naše hlavní město, které v minulosti hrálo dosti důležitou úlohu v utváření světových dějin. Měli bychom jej chovat v úctě, když už nic jiného. Přeci jen je to část naší historie, část nás, kterou nám nikdo nemůže vzít. Tak to bylo, je a bude. A Praha stále zůstává jedním z nádherných míst, kam by se měl člověk alespoň jednou za život podívat. Tak jako muslimové konají poutě do posvátného místa Mekky, tak by se Češi měli podívat jedenkrát za život do Prahy.