Město a Židé

V dávné minulosti měli Židé stejné právo jako kterýkoli kupec z románské (italské, burgundské) a německé krve. V podstatě to znamenalo, že se tu mohli volně usazovat, kupit majetek, obchodovat a prosperovat. Dělat si téměř vše, co chtěli. Tehdy se obchodovalo zejména s kožešinami, obilím, drahými látkami, cizokrajnými kořeními… se vším, co tu nebylo a bylo pouze těžko dosažitelné. V tom právě byla krása obchodování. Oni poskytli nedostatkové zboží, výměnou za to dostali vlastní výrobu, hotovost, směnky, potraviny… Výhodné pro každou stranu. Židovští obchodníci to měli v krvi, obchod jim šel skoro sám, vše se jim dařilo, a tak jejich zisky rostly.

To ovšem vadilo ostatním, kteří je podezírali ze zlodějny, nechápali jejich šetrné zacházení s věcmi a opatrnost při půjčování peněz, začali je za to odsuzovat, slovně na ně útočit… to vše muselo nevyhnutelně vést k nejhoršímu. Byli vyhnáni z okrajových částí. Hledali útočiště, kde se dalo, ale dveře se před nimi zavírali. Nikdo s nimi nechtěli nic mít, i když si od nich přednedávnem vypůjčil nemalou částku. Takoví jsou lidé, nechtějí se angažovat v něčem, co nepřijímá široká veřejnost. Většina jich jde raději s proudem, než aby se dostali do problémů. Jen malé množství se nebálo riskovat a poskytli uprchlíkům útočiště. Našli si místo okolo synagógy nazvané Stará škola – to byla východní skupina Židů, západní obsadila okolí Staronové synagógy.