Praha se představuje

Tisíc let uplynulo od jejího založení. Už není tak mladá a krásná jako dříve. Z mladé ženy se stala vrásčitá stařena. Její dláždění, domy a pamětihodnosti zestárly s ní. Ohlazené kameny Prahy, po kterých se denně promenáduje tisíce párů nohou, jež je stlačují, mění jejich strukturu, zatlačují je stále hlouběji do matičky země, se lesknou v záři odpoledního slunce jako zrcadlo. Pyšný a majestátní Pražský hrad připomínající zašlé časy dávné slávy… za ním se ukrývají Hradčany, které se v jeho stínu cítí velice dobře. On sám, monarcha, shlíží dolů do vltavského údolí, kde sleduje onen dlouhý tok, který se jako obrovský had vine celou Prahou a končí v nedohlednu, kde se vlévá do ještě většího toku – Labe. Zvukem se nesou steny obrovitých železných zvonů z míst, kde se rozkládá Malá Strana, jež zvěstují světu svým hlasem všechny noviny, které do něho pilní zvoníci vloží. V noci se ze starého Židovského města prý ozývají kroky hliněného monstra – golema, jenž se tu prochází a děsí poctivé občany. Strohé, úzké a svým vzhledem přísně vypadající ulice – to je Nové Město, kterým se dostanete až na Vyšehrad, z jehož vrcholku se vrhl nebojácný Horymír na svém věrném Šemíkovi vstříc dravému proudu řeky.

Musíte se zaposlouchat do ducha tohoto města, při procházkách uličkami k vám bude promlouvat, vyprávět vám své příběhy. Jestli jej chcete poznat a pochopit, pozorně naslouchejte. Každý kámen, sloup, památník má svůj příběh. Stovky let tu pobýval, a tak toho viděl tolik, kolik se obyčejnému smrtelníkovi ani nesnilo. Spočiňte na něm rukou, vezměte do prstů zdobenou kliku se lví hlavou, položte ucho ke starému památníku… zavřete oči… „Vítám vás, vejděte!“