Starý židovský hřbitov

Židé mu přezdívají Zahrada mrtvých. Kde se ten podivný název vzal? Za jejich časů tu bylo tak málo místa, že si prostě nemohli dovolit ani tu sebemenší zahrádku kolem domu nebo někde poblíž. Židovský hřbitov bylo jediné místo, kde rostla trochu zeleně, stromy, tráva, květiny. Dvanáct tisíc náhrobků, po staletí šlehaných větry a nepřízní počasí, nápory deště se do nich opíraly, smývaly je, drolily pískovcovou strukturu, ohlazovaly mramor. Náhrobky se za těch několik staletí naklonily, některé vyvrátily, ale stále tu jsou, připomínajíc tak bodliny bájného tvora, jež se ježí na všechny strany. Od jeho vzniku (13. století) tu bylo pohřbeno na 80 000 těl ve vrstvách na sebe, protože jeho malá rozloha nedovolovala uložit těla vedle sebe, tak jak by se slušelo. Používat se přestal až v roce 1787. Nejstarší náhrobek, který byste tu mohli najít, byl vybudován v 15. století a patří rabínu a spisovateli Avigdoru Karovi.

Významná a bohatí Židé měli velká privilegia ve stavbě posmrtných památníků. Neměli obyčejné hroby, ale tzv. tumby, nebo-li kamenné domečky. Není jich tu moc, jen něco kolem dvaceti, ale liší se od ostatních natolik, že nejdou přehlédnout.

Na okraje některých hrobů pokládají Židé malé kamínky, jež jsou přinášeny místo našich květin. I v tomhle se jejich zvyky liší. Nejvíce jich má u své hrobky rabín Löw. Byl velmi oblíbeným a vyhledávaným mužem. O jeho popularitě vypovídá i oddanost jeho 33 žáků, kteří se nechali pohřbít v jeho těsné blízkosti, aby i v posmrtném životě mohli být se svým učitelem.

Kdesi v lese náhrobků Židovského hřbitova se prý nalézá náhrobek Handel Šmilesové. Možná se zeptáte, čím by mohl být zajímavějším než hrobka slavného rabína. Je podivuhodný především svým erbem, který nese tři pole, v prostředním jsou tři hvězdy a v krajních lvi. Traduje se, že je tu pochována polská královna, která byla vyhnána manželem ze své země a právě Židé jí poskytli útočiště. Nemohli se veřejně přiznat, že ji schovávají u sebe. Báli se prozrazení, hněvu a pronásledování, proto její jméno zatajili a na náhrobku se objevilo smyšlené jméno tající její původ a skutečnou identitu.

Výzdoba náhrobků Židovského hřbitova se liší. Na některých jsou vytesány reliéfy zvířat a věci, které se nějak vztahovaly k životu zesnulého, jiné jsou holé a prázdné.

• Ruce s roztaženými prsty představovaly požehnání a sdělovaly, že na místě je pohřben kohen – potomek prvního židovského velekněze Arona. Nositelé jmen Kohen a Kohn jsou všichni potomky kohenů
• Lev, král zvířat, symbolizuje moc
• Lev držící lancetu (jeden z lékařských nástrojů) naznačuje lékařské povolání
• Jelen nebo ryba poukazuje na jméno mrtvého – Hirsch (jelen), Fischer nebo Karpeles (ryba)
• Nůžky označovaly krejčího
• Sekyra symbolizovala řezníka a tak bychom mohli pokračovat

Shrnuto a podtrženo – Židovské město stojí za návštěvu. Svou krásou a unikátností zaujme a nadchne každého, kdo se jen trochu zajímá o kulturu a památky. Jejich bohatství a umění obchodovat se projevovalo ve všech aspektech kultury. Byli a jsou národem vzdělaným a zběhlým právě v obchodu, který se stal jejich záhubou a nepřítelem. Pomalu jako hladová šelma se plížil kolem nich a čekal pouze na svoji příležitost. Té se mu dostalo, náboženské spory byly vždy ostřejší než vojenské střety a to se jim stalo osudným. Byli zavrženi, poníženi, až nakonec museli opustit místo, které si vybrali a přesídlit někam jinam, daleko, kde by se jim nedostávalo takových křivd a útlaků. Zůstalo po nich pouze toto místo, které vás zve na návštěvu, místo, kde se dozvíte o jejich bohaté a strastiplné historii…