Málo místa

S nárůstem obyvatelstva se přestalo dostávat místo k osidlování. Hranice ghetta se nijak neposunovaly, což znamenalo, že čím dál více lidí se tísnilo na stejně velkém prostoru, který stěží stačil jejich předkům. Různé nástavby a přístavky zdobily staré domy, veškeré volné místo bylo využito pro stavbu nových domů, ale stále se nic neřešilo, místa ubývalo a obyvatel přibývalo. To si samozřejmě neslo i velké problémy s hygienou, proto v 19. století bylo rozhodnuto některé staré domy a stavby zbořit, aby se zamezilo šíření různých nákaz, které by ze znečištěného prostředí mohly případně vzniknout.

Situace se nijak nezměnila ani po zásahu Josefa II., který je občansky zrovnoprávnil. V již zmiňovaném 19. století jim bylo povoleno stěhování, ale místo toho, aby se jejich poměry zlepšily, vedlo to snad k přesnému opaku. Ti nejchudší tu museli zůstat, protože neměli prostředky, aby se přestěhovali někam jinam. A město opět upadalo. Roku 1850 se z Židovského města stal Josefov (na počest císaře). Roku 1855 městská rada rozhodla, aby se Josefov společně s dolní částí Starého Města zbořily. Na jejich místech měly vyrůst nové a moderní budovy.