Josefov

V 19. století to bylo nejstísněnější a nejzchátralejší místo v Praze. Josefov vůbec nevypadal jako ostatní části. Uličky úzké tak, že si to skoro ani neumí člověk představit. Sotva jste se jimi protáhli, opravdu nenechávali mnoho prostoru pro člověka, natož, když se jich mělo několik vyhnout projíždějícím povozům. Jenže to už je dávno pryč. Starobylost a originalita prapodivného slepence staveb ze dřeva nebo kamene, nebo romantických zákoutí, kde si dávali schůzky zamilované páry (bylo to i místo pro nádherné procházky) odešla s nástupem 20. století.

Tak jako se mění všechno pod rukou modernizace, tak i Josefov čtvrť změnil svoji strukturu a vzhled. Jak vypadala před sto lety se můžete dozvědět pouze z dobových fotografií, nebo od staletých, kteří ho ještě zažili v jeho ranných dobách, kdy vše na světě bylo ještě jiné… Ti by vám dokázali vyprávět. I někteří kronikáři a spisovatelé se zasněním vzpomínají, jaké to bylo, když procházeli jejich stísněnými ulicemi, na množství malých obchůdků se starožitnostmi, knihami a uměleckými předměty, jež tu nabízeli podomní prodejci, na vetešnictví, kde jste sehnali skoro cokoli, pokud jste zrovna nebažili po něčem, co se vymykalo tehdejšímu normálu, a také si to mohli za nepatrný peníz koupit.

Čtyři sta let si žil Josefov svým vlastním životem. Ojedinělým a tak trochu podivným, ale přesně zapadajícím do místních podmínek. V nitru Prahy ležela stočena jako velký had, na kterého si bylo třeba dávat pozor, nejen kvůli jeho točitým a úzkým uličkám. Kdo by jej chtěl najít musel by se vydat do dnešní Široké a Pařížské ulice a vydat se směrem k vltavskému břehu. Tam bylo a je toto pozoruhodné místo, jež v sobě ukrývá mnohé poklady.